Vzpomínám

Učil ses souhvězdí,
nejspíš abys věděl,
kam půjdeš.

Držels Pravidla hry.
Která mě děsí.

Mířila jinam,
než jsme všichni čekali.

Vyhráls?
Asi ano.

Někdy je fajn.
Jindy stačí melodie,
tisíckrát probrané společné téma znovu …
A je to zpět.
Slzy, i když už vlastně
není proč.

Tolik společného.
Více, než jsem si předtím uvědomoval.

Když ostatní spali,
my jsme už začínali den.

Tak pravidelně a tak dlouho,
že už ty dny ani nemusely mít jména.
Byl to prostě ten den.

Někdy mě děsí, jak moc tě chápu.
Vyřešil jsi to.
Po svém.

Podle plánu.
Jako vždy.

Má to však jednu chybu.
Nechal si nás tady.

Doufám, že i tam.
Se ti daří hrát prim ve svém světě.

V tom, který sis stvořil.
Zhasnuto. Opuštěno. Konec.

Chybíš tady chlape.
A já někdy nevím,
nevím,
co dál …