Rodinný trenér

Patrik Čavoj8.7. 20190171x

Hovory s koučem / 13

Včera mi přišla nádherná zpětná vazba a já si uvědomil, že se pomalu naplňuje jedna z mých dalších vizí. Vize rodinného pohybového „kouče“.

V dnešní době, kdy trávíme přemíru času v práci, v sedě, v pekle sociálních sítí, na mobilu, na počítači, na gauči … je důležité dát našemu pohybovému režimu co nejdůkladnější péči.

Existuje stále více a více rodičů, kteří už přirozeně buďto nejsou schopni, nebo nemají tu možnost, trávit s dětmi čas venku, hrát si, běhat, házet si, lézt, plavat, jezdit na čemkoliv …

Jako lidé degenerujeme a zabíjí nás náš vlastní systém. Jeden z největších celosvětových problémů je obezita a s ní spojené další problémy a nemoci. Nechci se ohánět procenty, ale je to již někde mezi 60 a 70% populace?

Vezměme si průměrný odhad pohybového stylu jednotlivce.

8 hodin v práci/ve škole v sedě.
8 hodin spánku v leže.
1 hodina v autě v sedě.
2 hodiny při jídle v sedě.
2-4 hodiny na gauči u telky nebo na židli u počítače či tabletu v sedě.
1-2 hodiny cvičení či jinak v pohybu.

… „wait for it“…
… dohromady to dělá rovných 24.

Když vezmeme v potaz, že naše těla jsou stavěny historicky na cca 16 hodin pohybu denně, tak se není čemu divit, že to je jak to je a už pomalu nenajdete člověka, kterého po třicítce něco nebolí.

A dokonce si myslíme, že to je normální a tím pádem v pohodě.

Takže na pohyb máme tu malou chvilku každý den (kéž by to tak bylo, že? … ono to vlastně pak je 2-3x týdně maximálně, protože „není čas“).

A my uděláme to, že ten čas strávíme dost nesmyslně nějakým ultra-extrémním způsobem (super náročné destruktivní stupidní lekce, zvedání extrémně těžkých vah nebo nedostatečný impuls v podobě lehkého „protažení a relaxace“, či monotónní běh).
Pozn.: Tyto činnosti samy o sobě nejsou špatné, jde o to, zda jsou dobře vedeny, nastaveny a zda se střídají a člověk nedělá pořád jen totéž dokola.

Jak z toho ven.

Možností je spousta. Dokonce je jich více, než kdy předtím v historii (reakce na vzrůstající poptávku).

Ale jak to nastavit tak, aby to dávalo smysl a nevedlo to ke zbytečné specializaci, jednostrannému přetížení organismu a tím jen dalšímu „utrpení“?

A tady se nabízí má odpověď:

Rodinný trenér neboli pohybový kouč.

S Monikou, jejím manželem a jejími dětmi se znám už nějaký ten rok.

Nejdříve u mě cvičila pouze Monika.
Pak se přidal manžel i děti.
Jelikož je znám a znám jejich rodinnou historii, fyzickou kondici, náročnost školy, práce, koníčků atd.
Vím, co je baví, co potřebují, kde mají slabiny, co je třeba kompenzovat.

Jsem tím pádem schopen s nimi pracovat a nastavit jim pohybový systém, který jim nejvíce vyhovuje.
Zatím v rámci lekcí, které máme jednou týdně. Jejichž součástí jsou i „konzultace“jejich tréninkové a jiné zátěže v kroužcích, v tělocviku, doma.

Časem to možná půjde rozvést i komplexněji a více.

Tohle vidím jako smysluplný systém, který bych chtěl do budoucna rozvíjet.

Ne maximalizace výkonu, ale příprava na život.
Život ve zdravém těle.
Život s potenciálem ke všemu, pro co se rozhodnou.

Post Views: 31