Patrik ČavojHovory s koučem / 15
… a proč má příprava na letní tréninkové období HC F-M měla více než 60 stránek?
Pohledy „do kuchyně“ bývají vždy ty nejzajímavější. Taková trenérská kuchyně se na pohled z venčí zdá býti jednotvárná a v podstatě jednoduchá, ale není tomu vždy tak.
Někdo by mohl říct, že je to mé know-how, to gró, to nejdůležitější copyright, které mám.
Je to tak.
Není to ale všechno.
Vytvořit dobrý plán vyžaduje kromě kupy znalostí a velkého přehledu v oblasti kondičního, rehabilitačního a pohybového tréninku, také notnou dávku zkušeností.
A ty se okopírovat nedají.
Vždy je to balancování na hraně perfektní strategie, do puntíku promyšleného plánu, intuice ( = logická schopnost propojování předešlých znalostí) a schopnosti okamžité reakce na změnu podmínek nebo potřeb atletů, či hráčů.
Já přistupuji k tvorbě plánů vždy stejně.
Je mi jedno, jestli jde o prvoligový hokejový manšaft, třetiligový florbalový klub, jednotlivec profík, hobík, rehab človíček, či mé pravidelné večerní kurzy.
Vždy tomu dám maximum pozornosti, maximum možného času věnuji přípravě.
Zatím se to vyplácí.
Nabízí se otázka, zda by za méně práce nebylo stejné ohodnocení a mnohem více volného času … možná jo, ale já to jinak neumím ani nechci dělat.
Jak to tedy vypadá? … ve zkratce takto:
1. Dostanu úkol a promyslím si, zda na to mám a zda je v mých možnostech atleta, čí tým posunout dále z pozice, kde už nyní je a kde jsem nyní já.
2. Pokud nabídku přijmu, začínám sbírat informace.
3. Trvá mi několik dnů až měsíců, než sesbírám potřebné informace a vyhodnotím si nejlepší strategii. Prostě pořád studuji a plánuji a hodnotím – a to tak, že non-stop, takže se mnou není moc řeč.
4. Definuji si cíle tréninku, seřadím je podle důležitosti a procentuálně rozdělím poměry, které bych chtěl každému danému cíli věnovat.
5. Sepíšu si všechna možná rizika.
6. Rozdělím si tréninkový cyklus (třeba 3 měsíce) do mikrocyklů (týdnů) a definuji cíle každého cyklu.
7. Nastavím si vlnění mikrocyklů a přiřadím jim jejich předpokládanou intenzitu.
8. Přecházím k mikrocyklu (týdennímu plánu).
9. Nastavím si systém týdenního plánu (kolik tréninků, který nejobjemovější, který nejintenzivnější, jak bude probíhat předpokládané zatížení a kde bude jaká únava, kde ubrat a kde přidat).
10. Přecházím k plánu tréninkové jednotky, rozdělím si ji do segmentů podle zaměření a vytvořím časovou osu každého tréninku.
11. Vybírám cviky do každého segmentu tréninku zvlášť. Hodnotím každý cvik, jeho technickou náročnost, jeho výhody, jeho přínos a jeho rizika.
12. Vytvořím systém cvičení pro každý segment tréninku zvlášť.
13. Kouknu na to, zda to dává smysl vše dohromady.
14. Nastavím si takto všechny tréninky na celý makrocyklus.
15. Kouknu na to a znovu to projdu, najdu chyby a nesrovnalosti, napadne mne spousta dalších „vychytávek“ a celé to upravím a předělám.
16. Mám v ruce prezentovatelný plán.
Mé plány musí dávat smysl.
Musí být realizovatelné a musí mít jasnou náplň minutu od minuty od začátku do konce.
Musím být schopen si obhájit každou píď.
A i přesto všechno musím být schopen na tom plánu nelpět a v případě potřeby ho hned upravit, či předělat.
Takže vidíte, že ten konečný výsledek, to že tam stojím nebo sedím a pokřikuji kolem sebe, je jen zlomek práce trenéra.
To hlavní se odehrává už daleko před začátkem tréninku.
Já jsem možná v tomto lehce extrém. Ale to proto, že mě to maximálně baví, je to můj život, má práce, je to to, čemu se věnuji každý den, každý týden, měsíc, rok …
Beskydská sedmička / hotovo
Může to být viděno jako bláznovství, které nic neznamená. Prostě "bhe" ,…
