Patrik ČavojCítíte to taky?
Čas se nám prolévá mezi prsty každý den.
Je to nejdražší komodita, kterou máme.
Je toho tolik, tolik, co potřebujeme … chceme … toužíme stihnout, že na vše zkrátka nevychází dotace, kterou máme denně k dispozici.
Zvláště pak pro lidi, kteří milují život a chtějí z něj těžit co nejvíce.
Hodně, hodně často slýchávám u svých kamarádů věty: „dneska jsem to nestihl, nemám na to čas, musím to a to a tohle už nestihnu„.
Vždy to respektuji, protože všechno z toho je pravda.
Určitým způsobem to můžeme nahlédnout tak, že výmluvy neexistují.
Existují pouze okolnosti.
Některé jdou změnit, některé poupravit, poposouvat a některé hold musí zůstat a musíme je respektovat.
Existuje pár principů, jak si udělat čas na to, co je potřeba (každodenní pohyb, udržení našeho imunitního systému, pohyblivosti, kondice a zdraví).
S lidmi, se kterými pracuji, se vždy snažím tento prostor vytvořit na základě jejich vnímání života.
Čas můžeme najít ideálně ve větších chuchvalcích na okrajích našich nutných aktivit.
Nebo ve skulinkách, v zákoutích, v malých kousíčcích rozesetých během našich pravidelných aktivit.
Ale je to vždy něco za něco, něco musíme obětovat, abychom tam něco vsunuli.
Pokud máme dostatečnou motivaci, tak to většinou jde.
Velké chuchvalce času můžeme vytvořit ideálně před nebo po stabilních pravidelných aktivitách:
– ráno (po probuzení)
– po práci
– večer (před večerním klidem a spánkem)
Tam lze zařadit velké cílené aktivity jako jsou delší výběhy, či procházky, tréninky, či cvičení.
Výhoda je v tom, že v těchto velkých časových oknech (60-120 minut) se toho dá stihnout hodně a jsou to většinou udržitelné časy co se týče pravidelnosti.
Ale pokud nejste fandové delších časových intervalů, můžete to udělat ještě jinak. Tady přicházejí na řadu právě ty časové skulinky a zákoutí.
Ty najdeme během pravidelných aktivit v pauzách, které nejsou tak dlouhé, aby jakkoliv narušily naše aktuální plány.
Například během práce na počítači mohu každých 30 minut vstát a udělat si 10 kliků a 10 dřepů. Trvá to necelou minutu a za osm hodin se to pak načítá na solidní trénink.
Mám kamaráda, který sdílí kancelář s kolegou a řekli si, že kdykoliv někdo zahlásí předem dohodnuté heslo jdou udělat 30 kliků. Nemusím Vám říkat, že je to na něm docela vidět 🙂
Já například během hlídání dcerky každou chvíli dělám dřepy nebo kliky, po troškách, ale pravidelně.
Vyžaduje to sice trošku jiné smýšlení o tom, jak vypadá fyzický trénink, ale to by nám nemělo bránit.
Jednoduše děláme, co můžeme a snažíme se v tom nehledat moc vědu.
Fyzická síla a zdatnost je předpokladem ke zdraví.
Dovolil bych si tvrdit i dlouhodobému pocitu štěstí a radosti.
A dá se to … vždy se to dá …
Jen musíme chtít …
Krásný den všem!
