Doba covidová / cvičení a pohyb s dětmi
Patrik ČavojMám velkou radost, že ty mé věci čtete a ještě vetší, že mi píšete náměty na články. Až mne to motivovalo napsat hned odpověď na jednu reakci, konkrétně Ondry, táty dvou kluků, kterému tímto děkuji!
Otázka zněla:
Jak v dnešní době cvičit s dětmi a motivovat je ke cvičení?
Budu psát tak, jak to mám v sobě, bez odkazů na studie, či knihy, které jsem četl. U mě je to čistě informace + osobní zkušenost = závěr.
Omlouvám se tímto za nedodání zdrojů, kterými bych prokázal, že to takto je, či není ověřeno odborníky. 🙂
Ať už se nám to líbí nebo ne, jsme pro naše děti prvními „Bohy“. Od narození znají a vnímají mámu a tátu všemi smysly.
Do určitého věku nemají dovyvinutý mozek a nemají poskládanou logiku.
Tudíž je někdy velmi těžké je pochopit, či motivovat k činnosti odpovídající našim představám o světě.
Hlavně když zrovna spěcháme do školky nebo do práce … a Pepíček prostě potřebuje si dodělat svou věž z lega, protože pro něj nic jiného neexistuje.
Tady je fakt „kumšt“ si uvědomit, že Pepíček nevnímá realitu naší, ale svou. On nerozumí tomu, že je důležité být někde včas a neřeší většinou nic jiného než svou aktuální činnost.
Cože?
Že přesně to bychom teď potřebovali taky prožívat? Tu absolutní soustředěnost, uvolněnost a radost?
Tak se učme od svých dětí … 🙂
S pohybem a cvičením je to podobné.
Naše děti podprahově lákají činnosti, ze kterých my rodiče máme radost. Pozor, ne ty, ze kterých předstíráme mít radost, to oni dobře poznají a to je nezajímá.
Naše děti touží po uznání svých rodičů.
Naše děti milují hry.
Naše děti vždy chtějí pouze a jen naši plnou pozornost a absolutní zaujetí v činnosti.
Čím mladší dítě, tím více to platí.
Čím starší dítě, tím více se začnou projevovat již naučené a okoukané mechanizmy (programy) a bude to lehce komplikovanější.
Takže:
- To, co chceme po dětech, dělejme sami. Oni se připojí.
- Stačí třeba jen půl hodina času, ale v plné pozornosti.
- Nelpěme na výsledku.
- Pochvalme je konkrétně. „Ty jsi šikula“ nefunguje, to raději hned vyřaďte ze svého slovníku. Místo toho zkuste: „Líbí se mi, jak jsi teď přeskočil ten kámen, to bylo super“.
- Bez kritiky. Pokud slyším někoho říkat: „ty jsi ale kopyto“ , zvedají se mi chlupy na rukou. Dítě tímto tvarujeme. Chceme mít doma kopyta? A podle čeho soudíme? Podle sebe? Podle Jágra?
- Musí to být zábava. Ideálně použít nějaký materiál, malé kotouče, gumy, tyče, míčky.
- Může to být i hra se zaměřením na to, kdo vyhraje. Ale pokud se tomuto zvládnete vyhnout, tak se vyhněte. Pokud ne, hold nevadí.
- Dítě by mělo mít pocit, že má na hru velký vliv. Nechme ho dělat rozhodnutí, vybrat směr, tempo, systém. Můžeme jen lehce korigovat průběh a zamítat nereálné věci (hra na skákání ze střechy).
- Zeptejme se večer, co se dítěti nejvíce líbilo, jaký z toho měl/a pocit, získáme si tak velkou výhodu do dalšího plánování.
- Nenechme se odradit. Třeba ho/jí to přestane po pár minutách bavit, ale pokud to baví nás, příště si samo řekne, že chce jít zase hrát/cvičit.
- Vždy nakonec společný čas oceňme. Jednoduché : „Děkuji ti, že jsi semnou dnes cvičila“ má obrovský vliv.
Tak snad to někomu něco málo pomůže.
Je mi líto, že neuvádím konkrétní návody a činnosti. Ale to bych si nedovolil. Znám své děti. Neznám Vaše. Vždy funguje trochu něco jiného, ale principy jsou více, či méně stejné.
Krásný den všem!
Beskydská sedmička / hotovo
Může to být viděno jako bláznovství, které nic neznamená. Prostě "bhe" ,…
