Dostává se k tobě kritika?

Hovory s Koučem /3

Ano.

Není to často a nikdy to není přímo.

Byla doba, kdy jsem si slova kritiků bral hodně k srdci.
Stylem nespavost, špatná nálada, nechuť k jídlu.

Nyní už je to jinak.
Spoustu věcí jsem si utřídil díky tříleté práci s mým koučem, spoustu pilířů života mi ustálila každodenní zkušenost a vnímání otevřenějším způsobem. 

---

Kritika je v dnešní době jednodušší než kdy jindy. 

Není třeba se potkávat, říkat si věci do očí.
Tahle doba už pominula nebo možná ještě nepřišla.
Stačí to někam napsat nebo prostě mezi kámoši rozhazovat své pohledy na „jeho“ svět.

Každý vidíme svět skrz své filtry, struktury a programy, je pro nás přirozené vše podle těchto „nastavení“ hodnotit.

Není možné se shodnout na všem.
A ani to není smyslem.
Bezstarostný život vede jen ke stagnaci. 

---

Dnes kritiku vnímám a registruji, ale místo, aby mne paralyzovala tím, že se okamžitě dostaví negativní reakce v podobě obrany nebo útoku (tuhle část mozku už si více šetřím na okamžiky, kdy jí je opravdu třeba), posouvá mne vpřed. 

Snažím se vždy analyzovat, proč přichází, zda je relevantní nebo zda vychází pouze z osobního ublížení.

Pokud je to ten první příklad, zamyslím se nad tím, jak příště postupovat jinak, jak věci zlepšit, jak se posunout dál.

Pokud je to případ druhý, nechávám to být.
S tím se hold nedá nic dělat.