Když „stop“ tak stop
Patrik Čavoj
Znáte to, život Vám vysílá velmi jemné signály, že možná je na čase lehce přibrzdit.
Nic.
Pak vám šoupne ráznější varování.
Nic.
Nakonec, Vás prostě sestřelí.
A přesně to se stalo tento týden mě.
Po té cestičce u řeky jsem šel letos už snad 20 krát.
Vše v pohodě.
A najednou ostrá bolest a noha v ohni.
Kouknu co tam je a objevím na zemi rezavý ostrý drát. No paráda.
Takže Nemocnice. Tam beznadějně plno. Tak obvodní. Tetanovka. Antibiotika. Višňák. Ale jestli tam něco nezůstalo, to nevíme.
Bolest je horší každým dnem. Takže znovu nemocnice.
Drát tam není. Ale 1 cm dřevěný štěp. Jak se tam sakra vůbec vlezl prakticky skoro bez viditelného povrchového poškození?
Poděkování doktorce za skvělou práci.
Už to snad půjde. Pokud tam nebude ještě nějaké překvapení.
Takže nucený odpočinek.
Poslední roky funguji ve stylu budíček ve 4:30 a kratší dny na cca 10 hodin gym/stadion/kancl a delší dny na cca 15 hodin. Víkend jen na 4 hodiny denně, pokud nebyl zápas, tam pak je ještě odpolední štace.
Už to vypadá, že to musí přestat.
Mě ani tak nevadí to vytížení. Svou práci miluji.
Ale trápí mne nedostatek času s rodinou. Prakticky neexistující čas s přáteli. Žádné hobby (ještě, že si zacvičím v práci 🙂 ). Když někdo potřebuje pomoct, i když bych chtěl, není kdy. Je to jako kruh bez konce.
Odpovědí je změna.
Přijde. Musí. Protože do nekonečna to nejde.
Ne, že bych teď se vším praštil. Ale mohu mít záměr, plán, směr a konečně snad i odvahu.
Dávejte na sebe pozor.
Starejte se o sebe.
Své tělo ničím nenahradíte.
Krásný den všem!
