Nové směry / staré sny

Hovory s koučem / 10

Kdysi dávno jsem začínal na staré werk aréně.
Jako prcek.
Každý den – den co den – nonstop 15 let. ‚

Nyní jsem stál na nové hale u ledové plochy a cítil jsem jak mi vstávají chlupy na rukou … stejný závan ledového vzduchu … najednou se mi vše vrátilo a já jsem věděl, proč jsem se tak rozhodl, proč jsem dnes tady.

První den, první trénink a seznamování s novým týmem.
Jako kondiční kouč.

---

Mohlo by se zdát, že to je pro mě dobrej job.
Taky, že ano.
Ale rozhodování zabralo svůj čas.

Přiber si na 7 týdnů 5 hodin práce denně, plus přípravy, plus komunikace. Své lidi v gymu jsem nechtěl jen tak pustit, takže téměř vše přesunuto z dopoledne na odpoledne, plus kurzy, plus vzdělávání (sakra toho taky nebylo málo zrovna v tomto období), plus plánování dalších příprav.

Malou jsem neviděl, doma jsem nebyl. Žena měla pochopení, domov zmákla sama.

Jo, peníze tam byly. Za darmo to nebylo. Ale totéž bych si v klidu za ten čas vydělal i u sebe, takže to nehrálo roli.

---

Spíš ta vůně. Vůně ledu. Staré vzpomínky na žlutou přilbu s košíkem, ve které jsem hrával. Na to, že jsme si sakra zasloužili dobrého kondičního trenéra, někoho, kdo by nám to poskládal tak, že by to dávalo smysl, někoho kdo by nám to vysvětlil … ale neměli jsme ho. Tehdy, zdá se, neexistovali.

Já jsem věřil, že těm klukům můžu dát to, co jsem sám potřeboval a neměl.

---

Snad se mi to povedlo.

Nyní už je po přípravě. Sedím tady a odpočívám.

Udělal jsem to nejlepší, co bylo v mým silách.
Jsem spokojený.

---

Můj recept?

Precizní plánování.
Vždy včas a připravený.
Každá minuta tréninku musí dávat smysl.
Vše vede k předem jasně stanoveným cílům.
Flexibilita a schopnost rychle improvizovat.
Žádné zbytečné činnosti.
Komunikace.

Sezóna ukáže.
Díky chlapi!