Proč „Pohybový kouč“?

Hovory s Koučem /2

Pod pojmem trenér si vždy představím situaci, když mi bylo pět let a „můj trenér“ po mě řve, že jsem neschopné kopyto, protože jsem nezpracoval balón.

---

A teď vážně. 

Trenér je pro mne člověk, který se úzce specializuje na jednu oblast, ve které vyniká a připravuje v této oblasti své sportovce na soutěž.

V dnešní době už by mělo být těžší stát se trenérem. S rostoucí náročností sportů a zvyšujícími se limity nás dostihla nutnost zvyšovat i požadavky na trenérství.

Což je jedině dobře.

Já se i přesto raději nazývám pohybovým koučem (snad mi to bude prominuto), protože ke mě chodí spousta lidí, kteří se nepřipravují na žádnou soutěž, každý má jiné požadavky a jiné omezení, jinou minulost, životní styl, povahu, způsob komunikace, jiný stupeň sebevědomí, každý je unikátní a já to i tak vnímám a na základě všech těchto kritérií volím pohybové aktivity a styl cvičení.

Mým cílem a prioritou je vždy tzv. „životnost“ atleta. 

Plán, který sestavuji, musí být efektivní na dlouhodobé časové křivce. Chci aby se lidé cítili dobře nejen po tréninku, ale i zítra, za rok nebo za deset let.

Já nepřipravuji lidi na to, aby excelovali v jedné oblasti, ale na to, aby žili bez bolesti, s tělem, které jsou schopni ovládat, s pocitem radosti a energie ráno po probuzení a po celý den. 

Pro mne je důležitý přenos tréninkových aktivit do reálného života, do činností, které naplňují většinu dní mých atletů. 

Vždy říkám, že mnohem důležitější, než správná technika jednotlivých cviků, je pochopení principů fungování těla, biomechaniky, logiky pohybu.

Jakmile toto uvědomění zvládnu přenést k lidem, budu spokojený a mé koučování už pak nebude potřeba.