První den omezení volného pohybu

Jsou 3 hodiny ráno.
Ležím, nemůžu spát.
Hlavou mi běží myšlenky na to, jak uživím svou rodinu.
Bude to trvat týden, měsíc? … ok, měsíc přežijeme, na to máme … bude to trvat déle?

---

Pozoruji sám sebe. Myšlenky mi neutíkají směrem k zoufalství.
Naopak.
Přemýšlím nad tím, jak to udělat, jak pokračovat dále, jak se přizpůsobit. Jak pomoci ostatním tím, co umím, tím kým jsem.

Možná jsem se opravdu něco naučil.
Možná je to takto naprosto přirozené.

---

Jeden můj dobrý přítel a velký učitel mne nazval „vychytralým hlupákem“. Přijal jsem to.
Jsem takový, jaký jsem.
Možná proto.

---

Naštěstí máme technologie.
Obracím se o pomoc k nim.
„Vím, že jsem Vám úplně nefandil, ale pomozte mi“.

---

Začínám natáčet videa.
Vždy jsem se toho bál.
Té otevřenosti světu, možné kritice.
Není však jiné cesty.

---

Začíná tedy den.

Natočím videa, pro začátek tři budou stačit.
Místo úsměvů mých studentů, vidím mobil na stativu … nesměje se na mě … divné.

---

Zajedu do obchodu.
Vidím všude venku procházející se „rizikovou skupinu“ se psy, s vnoučaty.
Bez roušek.
Nikdo zprávy asi nečte, nevnímá.

---

Uděláme doma oběd.
Najím se zlehka.
Podvědomě nechávám více pro ženu a dceru.
Přirozeně.

---

Jdu si zacvičit. Sám.
Nevadí.
Zdraví a pohyb je důležité.
Je to naše zodpovědnost vůči světu být silní a zdraví.
Co nejdéle.

---

Jdu s dcerou ven na zahradu.
Postavím jí tam venkovní kuchyňku.
Ona nevnímá to, co se děje.
Má radost.
Mám radost.

---

Chce za kamarády, do školky, kterou miluje.
Snažím se jí vysvětlit situaci.
Má 4 roky.
Ale to neznamená, že si vysvětlení nezaslouží.
Chápe to.
Prozatím.

---

Vidím kolem sebe iniciativu žen šít roušky.
Evču napadne, že jim dáme všechen vhodný materiál, který máme k dispozici.
Mne napadne, že jim seženeme šicí stroj od tchyně.
Pár cest autem, pár telefonátů a vše je tam, kde to má svůj smysl.

---

Večer kouknu na zprávy.

Přečtu Leně pohádku, usne.

Políbím ženu a jdu spát.

---

Život jde dál.
Udělejme ho tím nejlepším, jakým můžeme.
Ať je situace jakákoliv.