Patrik ČavojHovory s koučem / 14
Chtěl jsem napsat článek o tom, jak funguje dnešní prostředí a komunikace mezi trenéry a trenéry, trenéry a fyzioterapeuty a trenéry a doktory. Ale uvědomil jsem si, že by to byla škoda onoho pomyslného „papíru“.
Místo toho Vám napíšu, v jakém světě žiji (bych chtěl žít, budu žít 🙂 ), jak si ho představuji a jak ho vnímám já.
Je skvělé, že když máme jakýkoliv fyzický problém, ať už způsobený dlouhodobým špatným pohybovým stereotypem nebo akutním úrazem, existují sdružení pohybových specialistů ve složení doktor-psycholog-fyzioterapeut-trenér.
Tato sdružení spolu dobře vycházejí. Jakmile mají nového klienta, vyšetří ho a rozhodnou se společně pro nejlepší cestu, jak ho vrátit zpět do života silnějšího a stabilnějšího než předtím.
Vůbec mám radost z toho, že trenéři a lektoři napříč různými odvětvími našeho milovaného „pohybu“ spolu skvěle vycházejí, navzájem se znají, komunikují spolu, pomáhají si k novým znalostem a sdílejí spolu své zkušenosti.
Ani ve snu by je nenapadlo jeden druhého kritizovat nebo pomlouvat.
A před klienty už vůbec ne, protože si uvědomují, že je to sice krátkodobá cesta jak navýšit svou popularitu a pošimrat si své ego, ale dlouhodobě to nikam nevede.
Každý si uvědomuje, že není možné vytvářet si názor na jiného svého kolegu pouze z vyprávění, či z fotky, jelikož množství faktorů ovlivňujících klienta je natolik velké, že není možné ospravedlnit své kritické výroky.
Dokonce ani z osobního vyšetření není možné dělat si názor na svého předešlého kolegu, jelikož diagnostika je tak ošemetný obor, že jej téměř nelze osobně a bez pomoci druhých, praktikovat.
Máme se tady dobře. Je nás sice mnoho, máme rozdílné pohledy na realitu, jiné metody a jinou klientelu, ale máme společný cíl a za tím jdeme.
Dokonce jsme schopni dát na stranu své osobní zájmy, svou tvrdohlavost a chtíč po osobním zisku, všichni se pravidelně scházíme a debatujeme nad možnostmi jak tento svět udělat lepším a lidi zdravějšími, jak se navzájem podpořit, tak abychom se všichni v klidu uživili a nežili ve strachu z možného neúspěchu.
Přijímáme mezi sebe nové a nadšené kolegy, kteří oplývají stejným vášnivě plápolajícím ohněm pro naši věc a náš obor a přitom jsou si vědomi toho, že teprve začínají, projevují respekt ostatním a nebojí se zeptat se na radu.
Mě se ten náš svět líbí.
A Vám?
Drž mi v takovém místě fleka 😉
Děkuji 🙂