Tréninkové a životní vlny.

Patrik Čavoj9.3. 20190166x

Hovory s Koučem / 7

Čím více trénujeme. Tím více jsou potřeba.

Jakmile se rozhodneme trénovat „organizovaně“ a s nějakým dlouhodobým cílem, měli bychom brát v potaz i dlouhodobý efekt tréninku na naše tělo.

Prakticky není možné se neustále lineárně zlepšovat a zvyšovat svou výkonnost a fyzickou kondici.
Tělo prochází rytmy, má svá omezení a hranice a potřebuje čas na adaptaci na zvýšený stres, čímž trénink bezpochyby je.

Představte si to ve zhuštěné podobě. Máte tréninkovou jednotku o délce 60 minut. Trenér po Vás bude chtít, abyste každou minutu zaběhli 100m a zlepšili se o 0,1s.
Zvládnete to?
Jak se budete cítit?
Bude Vás to bavit?
Je to spíš progresivní nebo spíš destruktivní cesta?
Jaké bude na konci Vaše zlepšení?

Pravděpodobně to dopadne takto:
1. V průběhu tréninku se na to vykašlete (vyhoření a ztráta motivace).
2. Fyzicky odpadnete (absolutní vyčerpání).
3. Zraníte se.

S jakýmkoliv jiným pravidelným tréninkem je to úplně stejné.

Akorát časový rozptyl může být místo 60 minut třeba jeden měsíc nebo jeden rok.
A intenzita tréninku může být jakákoliv 7, 5 či 3 tréninky týdně (což znamená 28/20/12 tréninků měsíčně nebo taky 364/260/156 ročně).

Jak vidíte, nejsou to malá čísla a my chceme přece dlouhodobý pozitivní fyzický stav, nebo ne?

Proto je důležité nastavit si „tréninkové vlny“. Jinak řečeno tréninková období o různé intenzitě nebo s různým zaměřením.

Ono to funguje tak trochu i samo. Pokud na to nedbáte, přijdou negativa a tělo si řekne.
Ale proč to nechávat na náhodě?

Můžeme si uvést příklady velmi jednoduché a taky extrémně sofistikované (PlanStrong). Záleží na tom, jak moc velká je naše specializace.

Čím jednoznačnější cíl, čím užší zaměření, čím intenzivnější a častější trénink, tím složitější bude periodizace.

Pokud ale trénuji jen párkrát týdně a chci být všeobecně „FIT“, mohu dodržovat jednoduchá pravidla:

Periodizace jedné tréninkové jednotky:
– měním intenzitu cviků a tréninkových bloků v rámci jednoho tréninku (všechno od začátku do konce nebude v jednom tempu)

Periodizace týdenní:
Podle počtu tréninků
U 2 tréninků týdně bych to neřešil.
U 3 tréninků týdně již měním intenzitu nebo zaměření.
U 4 a více tréninků je již nutně dodržuji systém.
– třeba 2 těžké, jeden střední, jeden lehký trénink.

Měsíční periodizace:
– 2 týdny intenzivního tréninku
– 1 týden středně intenzivní trénink
– 1 týden lehký trénink

Roční periodizace:
– každé 3 měsíce změním zaměření nebo styl tréninku
– po 3 měsících následuje měsíc volného tréninku (jiné, lehké zaměření)
(neplatí pro profesionální sportovce)

Viděl jsem dost borců, kteří zkouší maximálky na každém tréninku, trénují do mrtva, lámou rekordy … jasně, že je to motivační, je to sranda.

Ale viděl jsem taky jejich nastupující frustraci … časem. Přichází po několika měsících, po roce či dvou. Přichází bod, ve kterém už to dál nejde.
Bolesti.
Zranění.
Nemoc.
Vyhoření.
Změna.
Většinou nové nadšení.
A znova stejná chyba a stejný výsledek.

Nebudu Vám lhát. Zažil jsem to na sobě. Jak se říká, chybami si musíme projít, aby se nám vryly pod kůži. Mě se vryly do ramene. A taky trochu do zad, kolene, kotníku.
Bohužel. Mám zkušenosti, ze kterých mohu čerpat. Jsou draze zaplacené, ale ještě není pozdě na změnu.
Ani pro mne, ani pro Vás.

Já už jsem začal před několika lety. Kdy jsem si poprvé uvědomil, že něco nehraje, tak jak má.

Víte, ono to Vaše tělo nějakou dobu vydrží.
U nesenzitivních jedinců, s ohromným přesvědčením o své síle, posunutým prahem bolesti vytrénovaným roky a roky zvládání a potlačování bolesti, s myšlenkovými strukturami typu „no pain no gain“, na výsledky orientovanou výchovou a dětstvím stráveným každodenních soupeřením (hokejová příprava) a dokazováním svému otci, že na to mám … vydržíte bohužel dost dlouho. Tak jako já.
O to je těžší to pak vše „opravit“.

Naštěstí a díky bohu, jsem měl tu možnost (prostě jsem si ji vytvořil) odjet, odpojit se, potkat jinou kulturu, jiné lidi, jiné přátele. Dopřát si vzdělání u inspirativních lidí (to je stále můj přetrvávající sen a cíl … těch lidí je spousta a já jich chci co nejvíce potkat, poznat a učit se od nich), začít vidět nejen okolo sebe, ale i „sebe“, začít vnímat, že věci můžou být i jinak, propojené, nejednoznačné, měnící se, nezávislé na názoru jiných …

A co v VLNY životě … myslíte si, že to funguje jinak?

A co je pak volný čas, relaxace, spánek, víkendy a dovolené?
Jsou to jen součásti naší přirozené životní periodizace.

Tělo i mysl potřebuje relaxaci a odpočinek od jakékoliv činnosti, která se pro nás stává rutinní. Vychází to z potřeby RŮZNORODOSTI, kterou máme ve větší či menší míře v sobě všichni.

Ti, kteří na to nemyslí vědomě, se pak trápí v nemocech a depresích, protože výsledky jsou stejné jako u přetrénování.

Pokud to za nás neudělá systém, musíme to udělat sami.

Nastavit si čas na práci.
Nastavit si období, kdy pracujeme intenzivně, středně intenzivně a volně nebo vůbec.
Nastavit si čas na relaxaci a odpočinek.
A to každý den, týden, měsíc, rok.

Nemíchat to dohromady a nedělat oboje na jednou.

Taky Vám přijde, že je to přece jasné, přirozené, že to tak příroda vždycky měla (roční období, ženské cykly) a že to přece nemusím psát?

Tak proč to je jinak? My se tomu vzpíráme a nutíme se ze sebe dostat maximum každý den, týden, měsíc, rok?
A pak padáme do tělem vynucených „prázdnin“ ( = nemocí a depresí).

Nenechme se decimovat systémem. Ten už dávno nefunguje (celkově stále jen přibývá nemocných a psychicky labilních lidí, planeta nám umírá).

Důvěřujme sobě, zkusme se zamyslet nad tím, jak to máme a proč to tak máme. Zpomalme, nadechněme se a rozhlédněme se kolem sebe.

Možná v tom všem najdeme zase jednou sami sebe.

Post Views: 27